Další hororová pohádka se konečně dostavila. V produkci Guillerma del Tora a jeho přispěním do scénáře se zvedla vlna očekávání, která byla více či méně uspokojena. Jednoznačně už se jen těžko překoná po svém výkonu na Faunově labyrintu, přesto se film nestal jednorázovou dávkou tmy (jak ohromující), stresující hudby a odporných příšer.

V podstatě jsou použity typické rysy hororu, tedy tajemná historie zavádějící nás až kamsi do dob gotiky, starý, ohromný dům a opuštěné dítě. Přesto velkou předností nového snímku je právě práce se scenérií a hlavně pečlivost v detailech, kterých si stejně skoro nikdo nevšimne.

Malá Sally (Bailee Madison) je odeslána svoji nezodpovědnou matkou (alespoň to tak vypadá) svému otci, kterého by možná vůbec nezajímala, neboť právě má dost napilno se svojí přítelkyní Kim (Katie Holmes ). Alex (Guy Pearce) se snaží chovat jako dobrý otec, což Sally moc nevzrušuje a navíc dává dost najevo, že se jí to nelíbí.

Pomalu se začíná objevovat cosi, co zpočátku vskutku vypadá jako hejno užvaněných krys, ale každému dojde, že… krysy neběhají po dvou a bývají mnohem vypasenější. V tu chvíli zvědavé dítě začne dělat věci, které by, alespoň podle mě, žádné jiné ani nenapadlo… teda napadlo, ale rozhodně by se do nich nepouštělo. Jedná se o násilné vniknutí do šachty v tajné místnosti, ze které se ozývají divné zvuky a pronásledování zatím neviděných tvorů, kteří šeptají cosi o kamarádství (už víte, proč se děti odmalička učí nevěřit takovým řečem?).

Z tichých našeptávačů se ale brzy vyklubají ony bytosti, které mohly dát za vznik vílám zubničkám (a z dobrého důvodu k dětem chodí v noci). Chvíli jste možná na vahách, zda je Sally šílená, nebo se chce mstít dospělým, kteří ji nechápou. Ani jedno vyústění není úplně šťastné; kdyby se vše ukázalo jako její imaginace vytvořená k získání pozornosti, bylo by to příliš neoriginální, zato odhalení pravdy o existenci zabijáckých krys se dalo očekávat vzhledem k jednoznačnosti naprosto neoddělitelné od daného žánru. Jediné pozitivum z toho na konec bylo, že ne všechny postavy přežily (ale vyhýbání se úplným happyendům je dnes naprosto obvyklé).

V každém případě se nejedná o druhořadý film z běžícího pásu továrny na vyplňování programů kin.  Co se herců týče, stojí za zmínku akorát malá Bailee, která je děsivá už od začátku a svoji roli si přebrala výborně (hlavně skvěle křičí). A kromě toho, že uprostřed noci zářila okna denním světlem (což, uznávám, vypadalo nádherně), se mi film líbil – páni a paní kritici, běžte se vycpat!