Černočerné veršotepání

October 15th 2011

Jak kape tuž, tak bijí Hodiny… hudba srdce věrná.
Tuž černá, jaká jiná. Tuž z pírka křídla Odetina.
Kde končí linka, jiná nezačíná v dopisech Goetheho hrdiny
– stín ruce spíná, víry nemaje. Nocí zní labutí písně… Sobci!
Sen dostal křídla lišaje! Tak nebude bez viny ten, kdo hledá na konci.
Ten, čí krev ulpí na listu cesmíny.

(autor neznámý)

MLČENÍ
Jsou jisté v bytí ztělesněné síly – vlastnosti,
jež mají dvojí život; tvůrcův čin
dal jimi výraz dvojjediné jsoucnosti
hmoty a světla; podstata a stín.
Je dvojí Mlčení – moře a břeh –
tělo a duch. Jedno znáš z opuštěných cest,
rašících čerstvou travou; marnost lidských gest
vzpomínky, moudrost slz je bez hrůz v klidných snech,
zrcadlí dál: ,,Víc ne!” zní jeho jména vzdech.
Mlčení tělesné: Z něj strach mít nemusíš!
Žádná zlá moc v něm není utajena.
Kdyby však neodvratný osud (sudby tíž!)
vrhl ti v cestu jeho stín (skřet beze jména,
jenž zjevuje se tam, kde nespatříš
znak lidských stop), svou duši nespasíš!

(Edgar Alan Poe)