Nejsem zastánce recenzí hledajících jen to špatné, a tak z pohledu vděčného a v tomto případě vcelku zaujatého diváka mohu říci, že tento nový snímek sice není z nejoriginálnějších, nicméně je vidět snaha nepřemrskat každou scénu vypětím vášnivých emocí nebo naopak drsnými pohledy do očí.

Co se příběhu týče, málokterý zatrpklý kritik si uvědomuje, že přijít s něčím vskutku novým je umění, ne-li výplod geniality či přiblížení se šílenství. A zvlášť u filmů tohoto typu prostě nelze očekávat grandiózní příběh (Američani by to nepochopili!). Kdo si to uvědomuje, s úsměvem na rtech si užije klasiku v podobě zloducha z dávné minulosti, jehož armáda demoluje vše, co jim padne pod… velmi elegantně designované baráky. Sice je pravdou, že mě trochu vyděsil začátek, kdy zatímco tady se řeší jaderné zbraně, dalších x světů evidentně uvázlo ve středověku, ale posléze se naštěstí z cepů a seker přesuneme ke kladivu a vcucávacím granátům.

Co více či méně zastiňuje děj jsou tři aspekty – za prvé je to vyrovnávání účtů mezi Lokim a Thorem a přistínění charakterů jejich rodičů vůči nim samotným, za druhé se film hemží převleky a přeludy, což (alespoň některé neskeptické z nás) aspoň na okamžik překvapí svou rafinovaností, i když většinou se dá odhadnout, kdy čekat nějakou tu habaďůru. Za třetí je vidět, že autoři snímku se fakt, ale fakt snaží, aby to bylo vtipné. Což docela je, hlavně v zásluze Kat Dennings a Stellana Skarsgårda, i když občas v tom je cítit přehnaná nucenost.

A protože v tomto případě nemá smysl mluvit o nějakém prozrazování zápletky, protože to žádnou zápletku nemá, říkám prostě: Ať žije král!! :)