POZOR, JSOU ZMÍNĚNY DETAILY, KTERÉ BY VÁS MOHLY V KINĚ PŘEKVAPIT!

Právě jsem se vrátila z půlnoční premiéry očekávaného pokračování znovuzrozeného populárního sci-fi kultu. Pravda, v našich končinách není původní seriál, který se začal natáčet v roce 1966 (“To bylo ještě za dinosaurů,” hučí dnešní teenageři), nijak proslavený. Většina lidí původní seriál nikdy neviděla, narážky na něj však mohla slyšet v bezpočtu filmů a seriálů, které u nás běžely mnohem častěji. S hanbou přiznávám, že mezi tyto jedince patřím i já sama. I tak jsem však byla schopná pochytit a zamilovat si základy tohoto fenoménu, hlavně díky seriálu Star Trek Next Generation (stejná loď, jiná posádka). Abych tenhle příspěvek natáhla, nastíním základy světa Star Trek (POZOR! Nikdy neplést se STAR WARS a Star Gate – fanoušci jsou na to citliví).

Děj Star Treku se odehrává v daleké budoucnosti, kdy lidstvo přestalo válčit mezi sebou, zbavilo se peněz a zajistilo si trvalý dostatek všeho potřebného. Tuto utopickou společnost nyní může vzrušovat už jen vesmír. K prozkoumávání jeho nejvzdálenějších hranic využívá vesmírné lodě a posádky složené z urostlých a dokonalých lidí a mimozemšťanů (neboť v utopii není místo pro šeredy a mrzáky). Ti se odvážně pouštějí tam, kam se ještě nikdo nevydal. Nejskvělejší lodí Hvězdné flotily je Enterprise, pod velením nezvladatelného rebela s chalpeckým šarmem, kapitána Jamese Tiberia Kirka (ano, je zvláštní dát svému americkému potomkovi jméno římského císaře, ale lidé budoucnosti to tak dělat prostě budou). Kapitán Kirk v tom však není ani zdaleka sám, má svou slavnou posádku: pana Spocka, mimozemšťana z planety Vulkán, kde je hlavní modlou logika a veškeré emocionální prožitky jsou důsledně potlačovány (avšak pan Spock má lidskou matku, což ho poněkud “oslabuje”), doktora McCoye, přezdívaného Bones, krásnou důstojnici Uhuru, technika Scottyho, Hikaru Sulu a Chekova. Spolu objevují záhady vesmíru, setkávají se s novými civilizacemi a kapitán Kirk obvykle též navazuje krátkodobé romantické vztahy s půvabnými mimozemšťankami, aby každý díl zakončil vtipnou hláškou a typickým: “Vyveďte nás, pane Sulu!”

Režisér nejnovějších dvou filmů měl proto před sebou značně obtížný úkol. Star Trek překlenul téměř padesát let a za tu dobu si získal miliony věrných a oddaných fanoušků, kteří povýšili kapitána Kirka a kapitána Picarda na téměř božské postavy. J. J. Abrams se s tím vyrovnal po svém. Celou posádku výrazně omladil a charakterově přiblížil současnému publiku, zasadil ji do paralelní reality díky čachrům s černou dírou a výrazně zvýšil technickou vyspělost lidstva (jeho zářící a naleštěná Enterprise má s původním papundeklovým modýlkem a stejně nerealistickými kulisami ve studiu původního seriálu společného jen málo). Zda se mu to podařilo a jeho filmy budou stále stejně populární i za padesát let, to ukáže jen čas.

A teď už k samotnému filmu Star Trek Into Darkness. Fanoušci TopGearu by si mohli vybavit úvahu Briana Coxe týkající se obsazování britských herců do rolí padouchů v amerických filmech. Brian Cox (Brit a záporák v několika amerických filmech, např.: zlý generál v X-Men 2) tento fakt přičetl bytostnému strachu američanů z inteligence. Šlo jistě jen o žert, niméně množství zlounů s britským akcentem se nedá přehlédnout. Into Darkness v tomto případě není výjimkou. Jednoho z nejhorších zlounů původních filmů, slavného Khana, si v Into Darkness zahrál nadaný britský herec Benedict Cumberbatch, jehož těžko vyslovitelné jméno v našich končinách můžou diváci znát z moderní adaptace Sherlock, případně jako dabéra draka Šmaka z nového Hobbita (v prvním díle ho bohužel nebylo slyšet…). Čtenář mi odpustí subjektivně zabarvené vyjádření, když řeknu, že mi jen z jeho hlasu běhá mráz po zádech. Ve světě, kde se z upírů staly třpytivé fňukny, jsem byla mile překvapena mírou niterné hrůzy, kterou nový Khan vyvolává. Pravda… V původním a fanoušky nadevše ceněném filmu Khanův hněv hrál titulního padoucha Ricardo Moltalban pocházející z Mexico City a Benedict Cumberbatch tedy nevypadá jako jeho mladší já ani v noci, v tunelu a v mlze. Na krutosti jeho postavy to však neubírá. Dokonce se postará o smrt více lidí, než důchodce Khan.

Základní dějovou linii filmu lze tedy shrnout takto: Khan zabije někoho blízkého Kirkovi, protože se mstí za domělé zabití svých přátel, Kirk se s posádkou vydá na trestnou výpravu, Khan se nechá chytit, odhalí nějaká ta spiknutí, zradí Kirka, rozdrtí nějakou tu čéšku, následuje několik výbuchů, devastace San Francisca, rádobyepický souboj jako vystřižený ze třetího dílu Star Wars a konec naznačující, že jsme se s Khanem nesetkali naposledy. Nejde o žádný originální koncept, ve skutečnosti vás při sledování Into Darkness překvapí jen máloco, pokud vůbec něco. Výhodu budou mít diváci, kteří nikdy neviděli původní Star Treky, Star Wars, nebo dokonce Kmotra. Pro ty bude film skutečně originální.

A tím se konečně dostávám k slabým stránkám filmu. Už první Star Trek J. J. Abramse vypadal, jako by s ním chtěl udělat dojem na komisi, která měla vybrat režiséra pro další Star Wars. Já nepochybuji, že je tento režisér fanouškem Star Wars, ale nemusel by to dávat tak okatě najevo, když točí Star Trek. Některé scény jsou skutečně téměř identické. A dokonce jsem zaznamenala jednu scénu okoukanou z Kmotra III. Scenaristé mají evidentně dobrý vkus na filmy, ale zdá se, že neprojevují dostatek vlastní invence. Další výtku mám na adresu lidí, kteří byli zodpovědní za vzhled klingonů. Fanoušci Star Treku po celém světě zbožňují klingony a mluví klingonsky. Ale asi je zklame, že podle nových standardů, jsou klingoni plešatí a nenosí kožešiny. Ano, šokovalo mě to. Myslím, že studio by mělo vyhodit současné návrháře kostýmů a masek, protože plešaté už nechali i romulany v prvním filmu. Což bylo také špatně. Bez urážky, ale to jsou ti lidé tak líní udělat pár paruk?

Všechny tyhle věci bych ale mohla pominout, nebýt té nejhorší chyby, jaké se scénáristé a režisér dopustili. Paradoxně udělali totiž z jedné z nejuctívanějších postav ten nejslabší článek filmu. Mluvím tu o panu Spockovi. Nechci být sprostá, ale čí to byl nápad, udělat z vulkánce fňuknu? Vulkánci samozřejmě mají emoce a prožívají je dokonce intenzivněji než lidé, jak se praví ve staré sérii, ale prostě to nedávají najevo! Tak jak je možné, že nový Spock má přítelkyni a brečí? Tedy pochopila bych, kdyby brečel, PROTOŽE má mít podle scénáře přítelkyni. Ale to v Into Darkness není ten případ. Za tuhle scénu by štáb zasloužil dostat na budku. Je to hanobení celé tradice, ostatně celé vulkánské rasy.

Bonbónek na závěr: I v Into Darkness se objeví nerdy milovaný původní Spock Leonard Nimoy, který samozřejmě nebrečí.

A jaký je můj konečný ortel? Star Trek Into Darkness měl potenciál být mnohem lepší. Ale pokud ho nebudete brát příliš vážně, pokud neznáte většinu klasických snímků a pokud nemáte šajn o původním fenoménu, skvěle si to užijete. A ano, odlesky světla jsou tam pořád. Já osobně na to šla kvůli Cumberbatchovi… Bez něj by to stálo za houby. Můj názor. Nemusíte ho sdílet. Ale je to šmíra a na tom se nic nezmění. :-)