Warning: Use of undefined constant s - assumed 's' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /data/web/virtuals/59743/virtual/www/domains/utfg.info/wp-content/themes/UTFG2020/loop.php on line 2

Název zahanbeně emigroval

January 30th 2015

Po letech jsem se odhodlala a shlédla největší teror kinematografie poslední doby… až je mi zle ten název napsat… SNĚHURKA A LOVEC. Co o tom napíšu, je jen soupis blitek, kterých jsem si všimla na první pohled a rozhodně si to nebudu pouštět znovu, abych našla ten zbytek. Pokud se Vám film líbil, upřímně Vás lituju a doporučuju návštěvu nějakého ústavu pro duševně choré.

Popravdě řečeno, nic jsem od tohoto filmu neočekávala. Už podle ukázek šlo o další pokus udělat z klasické pohádky akční film, kde si princezny oblékají brnění a mocné královny jsou proti nim bezmocné. Jsem vcelku nenáročný divák a mám ráda i filmy nepovedené nebo banální (jak zjišťuji při společných návštěvách kina), ale k tomuto snímku bych měla více výhrad než k čemukoli naprosto příšernému (zrovna mě nenapadá nic dostatečně příšerného).

Nemůžu než to vzít hned zpočátku. Prvních přesně 12 minut a 50 vteřin by mohlo vypadat na zajímavý film. Poté se na scéně objevila nejhorší přeceňovaná herečka všech dob. Když pominu její vzhled naprosto neadekvátní proti tvrzení o Sněhurce, nejvíce mě zaráží neschopnost vykouzlit na tváři jakýkoli jiný výraz než tupé zírání s pootevřenou či zavřenou pusou (takže jsou to vlastně dva výrazy). Vždy mě napadne, zda náhodou netrpí obrnou.

10 let Sněhurka hnila v nejvyšší věži paláce. Bůh ví, proč by si ji tam královna nechávala (v Disneyovce aspoň uklízela). Upřímně řečeno, pochybuji, že by si jí nějak víc všímali, takže v té době musela být mentálně minimálně na úrovni desetiletého dítěte. Ještěže si dokázala ochočit chytrou straku, která jí na poslední chvíli ukázala spásný rezavý hřebík. Kromě toho si nemyslím, že ve vězení nějak moc cvičila, přesto velmi elegantně zdrhá před všemi jezdci na koních. A ví přesně, co dělat, když je království v troskách…

Bílý kůň, který sedí na břehu moře a evidentně na ni čeká, si komentář ani nezaslouží. V některých částech filmu by měla být hudba mnohem více dramatičtější a hlasitější, neboť poslouchat neustále jen vzdychání a hekání a funění je dost otravné.

Jedinou silnější stránkou celého filmu pro mě byla role královny. Nebudu se tajit tím, že jsem Charlize fandila a docela mě mrzelo, když všechno kromě její smrti skončilo jinak, než je to v klasické pohádce. Mimochodem, zrcadlo je prolhané. I kdyby byl někdo hezčí než Charlize, ta kráva to určitě nikdy nebude. Filmoví maskéři jsou také pouhými smrtelníky.

1:03:40 … Nastává pár minut, které se pokoušejí film oživit nádechem pohádkovosti a je to jen těch pár minut, které stojí za to shlédnout. (Stále však nesmíte začít být pozorní, i tak každého napadne, proč na místě zvaném Útočiště není žádný člověk, když je to útočiště). Očkaté houbičky, motýli a mechový had a želva zachraňovali dosavadní promrhaný čas, alespoň těm, kteří byli tak odvážní a dosledovali to až sem.

Kdyby udělali místo slátaniny Robina Hooda, princezny Mononoke, Nekonečného příběhu, Hry o trůny a kdo ví čeho ještě jenom film o tom Útočišti (jen bez těch trapných hnusných trpaslíků, Chrise Hemswortha v roli, kterou by duševně zdravý člověk nikdy nevzal, a té xichtící se věci), udělali by určitě lépe a alespoň mezi diváky mladšími 12ti let by se našel někdo, komu by se to líbilo.

Ovšem když se na scéně objeví bílý jelen s břízou na hlavě, chce se člověku brečet. Následující výroky toho nejotravnějšího trpaslíka mě nutily celé to vypnout, vymazat a zapomenout, ale jen abych o tom pak mohla napsat jsem zatnula zuby a se slzami v očích stáhla ruku z myši. Mimochodem, jeden trpaslík myslím umře, ale na konci jich je stejně 7.

Stále častěji jsem si v duchu říkala: „Co… Cože?… Pro-Proč?!!“ Vůbec jsem nepochopila nesmysl střídání ročních období a prostředí. Už z toho začínám psát kraviny i sem (pochopte, jen to jen pár minut, co jsem byla duševně otřesena tou degenerující splodinou).

Následovalo konečně otrávení Sněhurky (takže jsme se nedozvěděli jistě zajímavý trik s jablkem), po němž Kristen předvedla svůj nejlepší herecký výkon celé kariéry. Ale hrozné sračky se na sebe lepily dál a dál a obraz noční můry, který mě pronásledoval už od chvíle, co jsem spatřila trailer (princezna v brnění a válka na konec), se hrozivě blížila. Šípy zabíjejí obrněné rytíře, ale všechny minou princeznu s nechráněnou hlavou v první řadě. Ale bylo hezky vidět, jak je srandovně ušatá.

Konec! Konečně konec! Naprosto pitomý, ale je. Teda jako, trhat z právě se vzpamatovávajícího stromu větev jako žezlo… Jsem znechucena na dostatek dalších generací.

Celou dobu jsem se spíš nudila a čekala, že se konečně bude dít něco… prostě něco. Některé extra nudné pasáže jsem posunula, takže mi možná uniklo něco “zajímavého”. Docela váhám nad myšlenkou, že to předčilo i Stmívání (né, vážně to není jen kvůli té “herečce”). Upřímný trailer by musel trvat 1:43:40 (tj. celý film bez těch necelých třinácti minut na začátku). Ani není třeba na to dělat nějaké parodie, vystačí si sám. Ale našla jsem pěkný sestřih k vyprávění Mládka: Sněhurka a Mládek.

Pozitivum byly skutečně jen kostýmy a vizuální efekty. Ještěže jsem na tom nebyla v kině, jinak by mě zabily ty zdlouhavé, ale úplně neskutečně smrtelně zdlouhavé, nekonečné a nekonečně nudné scény. Film toho postrádal hodně, i špetku humoru, což nezachránili ani trpaslíci při dobývání pevnosti.