Situační komedie z prostředí politické scény humorně, ale někdy i buhužel pravdivě, uvádí praktiky státní byrokracie a zesměšňuje politiky jako pouhé loutky zavedeného kompromitujícího systému, o kterém každý ví, ale nikdo ho nikdy nezmění. Jasné je jedno – když vstoupíte do politiky s dobrými úmysly a plány na její zlepšení, uválcuje vás duch jednotné hamižnosti a zkorumpovanosti a běda, jestli byste se chtěli stavit proti většině!!

Původní seriál pochází z let 1980-1988 a běžel na BBC. Autory tohoto i pokračování (Jistě, pane premiére) jsou Antony Jay a Jonathan Lynn. Je zřejmé, že inspiraci čerpali od svých známých, kteří se v této branži pohybovali zcela běžně. Ačkoliv už je to námět poměrně starý, je zcela aktuální dnes jako tehdy. Politika je stále stejná, problémy jsou stále stejné, jen jména se mění a show must go on. To, co slyší a vidí voliči, je jen praktické shrnutí toho, co politici chtějí, aby slyšeli a viděli.
James “Jim” Hacker se stane novým ministrem pro (fiktivní) ministerstvo pro administrativní záležitosti a v hlavě má spoustu plánů, jak své funkce využít pro dobro lidu, přestože je to místo v podstatě bezvýznamné. Věrný, a stálý, tajemník Humphrey Appleby má však více zkušeností s touto pozicí a rád svého nového kolegu (nebo spíše žáka) zasvětí do všech praktik, výmluv a chování správného ministra, aby se hezky přizpůsobil celé britské vládě. Frekvence jejich názorových střetů klesá, jak pan tajemník rozšiřuje objemnost informací, jak se dobře zachytit a usadit jako správný ministr. Počáteční odhodlanost a naivní úmysly podléhají ústupkům a podřízenosti.

Seriál si získal přízeň kritiků a diváků a dodnes nebyl zapomenut. Vznikají nové adaptace, filmy i divadelní zpracování. U nás je hraje od r.2006 i Divadlo na Vinohradech z režie Martina Stropnického a kdo má divadlo rád, toto by si neměl nechat ujít.