Každý jste už jistě zažil tu trapnou chvíli či myšlenku čehosi proneseného mimo kontext. Ač by to jeden neřekl, mnoho takových veselých vět pronesou učitelé, mnohdy i záměrně. Větou dneška se stává:

To je profesionální riziko šahání do děr.

Okolnosti říkat nebudu, jelikož by to ztratilo efekt a navíc si ho už nepamatuju.
Nejkvalitnější jsou z pohledu zajímavých poznámek bezesporu přednášky oblíbených profesorů, na kterých dozajista neusnete. Profesorů, kteří znenadále pronesou: ,,Co dostanu, to přefiknu. Histologie u nás vládne.” V krajině biologické každý považuje tento status za přirozený a logický, přestože na konferenci v Ženevě to asi nikdo nezmíní.
Mnohdy stačí jen upozornit na naprosto jasnou věc, jako že aby bylo v posteli vlhko, nemusí se člověk hned počůrávat, stačí se jen zpotit. Velmi názorná a bouřlivě prožívaná bývají témata kolem trávicí soustavy… kdo ví proč. Ale když už si je profesor (alespoň dočasně) jistý, že studenti budou rozlišovat exkrety a exkrementy, zdůrazňuje způsob stolování raků: ,,Tak když on jí, má ty příústní končetiny, lítá mu to všude kolem, tak si to cpe zpátky… no ke stolu byste si s ním nesedli!!” provázené výraznou gestikulací.

Dnes nám Smrž vyprávěl o korýších. Nezmínil se, že by to byla jeho oblíbená skupina, nicméně i tak si na nás přichystal pár pěkných historek. Jako pravý český patriot (což se snaží vzbudit evidentně i v nás) rád vykládá historky českých objevitelů nových druhů. Takhle nám vyprávěl pohádku o bezkrunýřkách:
Onen objevitel (bohužel jsem nezaregistrovala jméno) je našel… ,,…v jedné budově, a teď bychom měli všichni stát v pozoru – ministerstva školství… všichni úředníci chytří více než my – a jedna bezkrunýřka mu spadla na zem.” Takovou mrňavou potvoru na koberci nenajdete… takže tam je zašlapaná možná ještě dnes (ačkoliv bychom neměli podceňovat úklidové služby ministerstva). Druhou jedinou, kterou měl, mu někdo rozsedl na pracovním stole. A bylo po bezkrunýřkách. Později je objevil někdo méně neopatrný a už je z toho nový druh.
Jiná historka se týkala čehosi žijícího v mělkých dočasných vodách: ,,Takhle v lese, přijdete sami… nebo ne sami… k lesní tůňce celí rozněžnění – lesní tůňka, to jsem teď rusalka… nebo rusalák… vlezete do ní, vzápětí vylezete, protože jste po kolena černí jak psí kšíry!”
A ještě jedna věc, která mě zaujala, na závěr, se týká vylučovacích žláz zase nějakých zviřátek, které odhánějí nepřítele: ,,Repugnatorické žlázy – řecky to znamená bojovat. No kdyby to měl člověk, tak vylučuje yperit.”
No ale musíte si představit, jak to říká… a to je ta těžší část.