Konečně! Konečně! KONEČNĚ!!! V botanické zahradě opět po roce otevřeli expozici pralesních epifytů a mně se konečně podařilo se na ně dostat. Výstava trvá od 18. do 27.3. 2011, což je prakticky jen týden (dost hloupě vymyšleno, orchideje přeci kvetou mnohem déle!). Ale vydařilo se a já jsem naprosto spokojená.

Skleník Fata Morgana, jako součát pražské Botanické zahrady, skýtá takový malý deštný prales, vycházku v Austrálii, přelet nad Afrikou a nahlédnutí i do jiných podobných ekosystémů; hlavně je tam teplo a zeleno – ještě nevím, jak přesně to udělám, ale nějak se do těch tropů dostat musím!

Kromě množství různých druhů orchidejí je tam samozřejmě i více zelené. Zpočátku mnoho druhů aloe nebo agáve, taky parádní bambus nebo tetradénie (národní strom Rwandy – přírodní repelent… jo, smrdí) atd. Taky nějaké kytky, které byly docela pěkné, ale štve mě, že české názvy botanikové asi nevedou. Já chápu, že ne všechno v češtině název má, ale ta latina je mnohdy tak neskutečně krkolomná a nečtivá!

Taky tam bylo akvárko. Teda průchod pod jezírkem, kde byla spousta nudných rybiček, ale taky jedna velká šeredná arowana a zvláštní hadovité potvory, které se mi nepodařilo identifikovat (a ano, koukala jsem se na cedulky s názvy druhů ve vodě chovaných).

Nepřišlo mi, že by ten skleník byl nějak extrémně ohromný, ale 3 a půl hodiny byly třeba, abych si všechno v klidu prošla… I když, moc v klidu to nebylo. Na můj vkus tam lezlo až moc lidí, a zvlášť bych vyhodila ty, co tam tak chodí ,,Jé, ta je taky pěkná, vyfoť. A tahle taky. Vyfoť.” Z pár hodin tak mají 3 000 fotek, které doma možná promažou, uloží a už se na ně v životě nepodívají. Dopadne to jako fotky z dovolené – padesát absolutně stejných a nezajímavých.

Závěrem jsem byla utvrzena v tom, že prostě musím vyčistit akvárko v komoře a založit si malý deštný prales doma. Třeba se mi konečně podaří udžet ty překrásné vzenešené dámy při životě.  A už teď se těším, až přijdou na řadu masožravky nebo kaktusy!