Warning: Use of undefined constant s - assumed 's' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /data/web/virtuals/59743/virtual/www/domains/utfg.info/wp-content/themes/UTFG2020/loop.php on line 2

Očkovati se či neočkovati se?

January 30th 2015

Je očkování správné, či ne? A co to vlastně je? Účelem očkování je vpravit do těla antigen viru, který vyvolá imunitní odpověď a následně imunizaci, tedy tělo si vytvoří obranu proti tomuto patogenu a při příštím setkání už bude vědět, jak s ním nakládat.


První vakcinace probíhaly už kdysi dávno ve staré Číně a Indii, kdy se rozdrcené viry pravých neštovic podaly do těla člověka a docházelo k imunizaci. Nicméně velmi záviselo na tom, zda léčitel rozdrtil viry dostatečně – pokud ne, pacient onemocněl a většinou i zemřel. Kvůli tomu se to v Evropě moc neuchytilo. Až na konci 18. století lékař Jenner studoval jizvy dojiček krav ve Skotsku a přišel na to, že krávy mají také neštovice, které se přes oděrky dostanou ženám při dojení do krve, a protože tento kravský virus pro nás není patogenní, přesto vyvolává imunzaci, ženy onemocnění přežily. Slovo vakcína tedy pochází z výrazu pro krávu – vacca.

Pravé neštovice byly opravdu nepříjemné. Hodně se na ně umíralo. Jedna z dcer Marie Terezie, jako jedna z mála, pravé neštovice přežila. Po celém těle pak ale zůstávají jizvy a její zohavení nebylo příliš perspektivní pro vdavkovou politiku panovníků, a ta skončila v klášteře.
Zákeřné nemoci kdysi sužovaly celý svět. Proč jsme dnes spokojeni s průměrně dvěma potomky, zatímco dříve bylo šest naprosto běžných? Protože polovina z nich s velkou pravděpodobností stejně nepřežila. No tak co, Bůh dal, Bůh vzal, a jede se dál, smrt dětí byla naprosto běžná. Dnes smrt dětí v důsledku choroby je zcela vzácná! Až půjdete na hrad, zkuste najít obraz dětí majitelů. Horko těžko. Ani nebylo jisté, zda potomek přežije, tak proč se patlat s obrazem? Když už ho ale vyobrazí (zvlášť syny a ještě třeba prvorozené), vždy budou v holčičích šatičkách. Asi bude hodně různých vysvětlení, když se zeptáte průvodkyně, ale vězte, že chlapci byli mnohem náchylnější k onemocnění (vůbec jsou to takoví chcípáčci jako malí… i jako velcí :)), a tak se musela smrtka ošálit tím, že jste ho přestrojili za holku. Nic jednoduššího není, že?wpid-wp-1396607744473
Objevení možností vakcinace vedlo k potlačení mnoha závažných nemocí jako jsou příušnice, TBC, spalničky nebo zarděnky, ale zcela vymýceny byly pouze pravé neštovice. Dnes jsme však natolik zatíženi zdravotnictvím a různými opatřeními, že už člověk mnohdy ani neví, co se to dělá, v proč vlastně. Mnoho maminek tak nechce nechat své děti očkovat, když zjistí, že je u nás incidence dané nemoci už několik let nulová. Je třeba si ale uvědomit, že v zahraničí, a zvlášť mimo Evropu, se tyto ošklivé nemoci vyskytují zcela běžně.
Očkování není úplně nesmyslné. Nikoho nezajímá vakcína na rýmu, přestože by to také bylo možné, ale kdo by si ji koupil, když rýma za několik dní přejde sama? Ale jen díky možnosti očkování už se výše zmíněných ošklivých nemocí nemusíme v podstatě bát. Benefit této prevence je tedy zřejmý – neonemocníme (neumřeme). Tedy alespoň u očkování v dětství to platí. Takové nemoci jako je třeba chřipka se ale doživotně nezbavíte. Jedna vakcinace vydrží asi 6 měsíců. Když tedy v dospělosti zvažujete, zda se nechat očkovat, je třeba brát v úvahu okolnosti. Jedete do Jižních Čech? Ano, má smysl se očkovat proti klíšťové encefalitidě. Neměli jste v dětství plané neštovice? Ano, má smysl se očkovat, v dospělosti byste na to mohli umřít. Jedete k Mácháčí? Ne, nemusíte se obávat malárie…
Je tedy nutné říct, že očkování není jen tak zbůhdarma. V Americe jednou zkusili přestat očkovat, když incidence příušnic výrazně poklesla. Následný prudký vzrůst počtu nemocných dokázal, že za příznivé zlepšení mohla skutečně vakcinace. V Sýrii zase stačilo pět let na to, aby v důsledku pádu zdravotnického systému během občanské války zemi znovu obsadila dětká obrna. Jakmile proočkovanost populace klesne pod 90%, už není možné nemoc vymýtit. U nás se dnes už neočkuje proti tuberkulóze (přestože se v zahraničí objevily zprávy o zvýšeném počtu nemocných), tak uvidíme, jestli se nám vrátí.
Stále se pracuje na tom, aby byly vakcíny účinnější, bezpečnější (jeden fatální případ z milionu je pořád dobrým výsledkem… ale pořád špatnou reklamou, zvlášť pro toho jednoho) a aby byly na všechno. Možná budeme do sebe cpát stále více a více léků, injekcí a antibiotik, ale umírat budeme na nehody, supervážné úrazy, vraždy a sebevraždy. Je to cena za naši fyzickou nesmrtelnost.