,,Co je to za demokracii, když se nemůžeme ani svobodně zabít?”

Sebevražda je u nás nejčastější příčinou nepřirozeného úmrtí, častější než autonehody! Většina obětí jsou muži, a to proto, že volí mnohem účinnější prostředky (jako je střelná zbraň či oběšení, které je všeobecně nejoblíbenější), zatímco ženy na to jdou přes prášky, kdy se je podaří ještě zachránit.

Člověka pak může lehce napadnout, že tato zakázaná činnost je velmi oblíbená, nejen jako mediální fenomén, často diskutované téma nebo prostě jen  koníček, ale především je to součást života. Ano, smrt jako součást života. Někteří byste se možná divili, kolik toho umírá pro to, abychom žili.

O lidech je z toho hned hrozná tragédie, ale třeba takové bílé krvinky se zabíjejí zcela běžně. Pro představu – jakmile se aktivují, spustí se v nich sebevražedný program, který je nechá chvíli pracovat. Po uplynulé pracovní lhůtě se objeví receptor, který se spojí s vlastnobuněčně vytvořenou jízdenkou k rozpadu a tím spáchá celá buňka skutečnou sebevraždu. A teď mi řekněte – není vám těchto drobečků líto? A to jich v těle máme mnohem méně, než je lidí na planetě Zemi. A zabíjet se mohou zcela svéprávně.