Je to dost neobvyklé, ale do Pražské ZOO je opravdu možné jít i při krutých lednových mrazech. Ostatně v tu dobu tam chodí méně lidí, autobus není tak narvaný (a neřve tam stádo malých dětí), na druhou stranu (když pominu tu zimu) jsou třeba skoro všechny bufety zavřené a značná část zvířecího obyvatelstva schovaná.

Ovšem když přijdete do ZOO v létě, nejlépe když jsou ta skvělá vedra, zvířata z toho také nejsou zrovna nadšená a přinejlepším se povalují někde ve stínu a ani se nehnou, pokud je vůbec dokážete najít. Když je takhle chladno, jsou mnohem čilejší. Kupříkladu takový tygr nebo lední medvěd. Sledovat je v zimě je mnohem zábavnější. A to i tučňáci byli zalezlí v takoví chcíplí!

Pavilony byly celkem beze změny, když se tam teplota udržuje stálá. Takže v ptačí voliéře byl tu a tam vidět nějaký ten strakatý vrabčák, opice si vybíraly blechy, sloni a hroši smrděli, žirafy se líně procházely… Mimochodem pro hrochy a slony se staví nový výběh blízko Afrického pavilonu. Vypadá docela luxusně; solární panely, vyhřívání odspod, bazének a spousta stromů. Ta zvířata se pomalu mají lépe než lidi, co se o ně starají.

Měla jsem několik cílů: velké kočky, hady, terárium, novou žirafku, papoušky a gaviály. Kočky mě potěšily, ačkoliv lev byl někde zalezlý. Hadi jako obvykle stočení v koutě a nehybní, ale jedna krajta se plazila po celém terárku (a byla docela akční)! Žirafa, která se narodila 5. ledna, byla evidentně taková malá exhibicionistka. Neustále se producírovala před sklem, olizovala ho a natáčela se ze všech stran.

Papoušci byli (překvapivě) schovaní, takže jen na čumendu sklem. Ale dva arové byli totálně mokří. Zajímalo by mě, jestli si oni dva dali soukromou koupel. Jeden se však poté, co jsem vytáhla fotoaparát,  velmi výmluvně otočil zády, tak ty mokré slepice zvěčněné nemám.

Gaviáli jsou úžasní. Myslím, že s jejich pavilonem se návrháři vypiplali. Ano, neustále se zde něco zdokonaluje, ale tyhle roztomilé ještěrky to “doma” mají vážně parádní. A vždycky jich pár leží na tom ostrůvku, úplně stejně. Je to tak typické jako fotka levharta: zelené stěny, dřevěné kůly a ležící číča.

Prostě říkám, že i v zimě je možné absolvovat pětihodinovou exkurzi po zoologické zahradě. A ještě pozorovat, jak při zavíračce zapadá slunce nad Prahou.