Jako správný Pražák vidím hvězdné noční nebe tak pětkrát do roka, pokud ovšem není zataženo. Do budoucnosti ale sním o tom, že si nechám udělat hvězdnou oblohu doma. Každou noc bych tak mohla usínat pod svou vlastní galaxií.

V roce 1999 vznikla první oblast chráněné temné oblohy v Torrance Barrens v Ontariu (Canada, Dark-sky preserve). Tyto oblasti, kterých jsou dnes již desítky (hlavně v Kanadě a USA), představují chráněnou zónu pro pozorování oblohy, kde je minimum umělého osvětlení a vůbec světelného znečištění. Skutečnou hvězdnou oblohu ale je málokdy vidět v běžných podmínkách, a obzvlášť ve městě. A tak je představa noční oblohy na stropě pokoje velmi lákavá.
Nejsou to žádné fantazmagorie. Do sádrokartonového stropu jsou umístěny diody, které přes den nejsou vůbec vidět, ve tmě se však mohou rozsvítit. Mohou být po stropě rozmístěny náhodně nebo společně tvořit různá souhvězdí. Také rytmus osvětlení může být různý – stálé svícení, rozsvěcování jednotlivých uskupení postupně, pozvolné rozsvěcování a zhasínání… Světlo LED diod přitom není nijak oslňující a může být i regulováno, takže se u toho dá i usínat. Spotřeba energie je mizivá.
Hvězdné nebe vzniká už při budování tropu, s nímž je neoddělitelné. Diody jsou při tom dokonale zamaskovány malbou, skrz kterou v pohodě prosvítají, takže máte skutečně hladký strop i s nočním efektem.

Takže nechápu, proč prostě každý nechce svou soukromou hvězdnou oblohu. :)