Cože? Modrá žába? A co takhle žlutá, červená nebo pruhová?… Jak je libo, máme celý sortiment! Zapomeňte na zelené a hnědé žáby!

Pralesničky, neboli dendrobatky, jsou malinké žabičky žijící v amerických tropických pralesech. Největší mívají kolem 6 cm, ale přehlédnout se nedají. Hrají všemi možnými barvami, jsou puntíkaté, flekaté i pruhované, a ještě k tomu místo kvákání zpívají! Co je barevné, se buď tváří jako nejedlé, nebo to opravdu nejedlé je, a tudíž bychom se od toho měli držet dál. V případě pralesniček to platí i pro člověka, což nebývá obvyklé. Všechny tyto malinké žabky jsou totiž jedovaté a některé velmi prudce! Takže zrovna těch žlutých (p. dvoubarevná a p. strašná) se raději nedotýkejte. Místní indáni to věděli moc dobře a ještě toho využili ke své obraně – jed žabiček používali na potírání šípů, proto se pralesničkám říká také šípové žáby. Můžete to zkusit také – napíchněte žabku na klacek a opékejte nad ohněm; jed začne skapávat po kůži (ale kdo by to tomu malému roztomilému tvorečku mohl udělat…).
Podle mého názoru je nejkrásnější pralesnička azurová. Jak jméno napovídá, bude se zbarvovat krásně do modra. Indiáni ji nazývají okopipi a znali ji dlouho před tím, než byla v roce 1968 objevena dánským herpetologem, přestože jich volně v přírodě žije méně než 300. Omezují se tak na oblast Surinamské hranice s Brazílií a vy všichni ji v životě uvidíte tak maximálně na obrázku! Tedy pokud nenavštívíte ZOO :)

Barevné nemusejí být jenom pralesničky. Například jedna velmi podobná žabka, avšak příbuzná ropuchám, je žlutá s černými skvrnami. Říká se jí Panamská zlatá žába, což prozrazuje jak její barvu, tak jediné místo, kde žije. Také vlastní jedovatou zbraň a je i podobně velká. Ale protože je to ropucha, určitě si ji nespletete – ropuchy mají horizontální zorničku (což, když se na ni tak zadíváte, vypadá mnohem méně roztomile, než u těch černookých žabiček).