Zapojme se tak trochu do té globalizace a na chvíli se vydejme do Země vycházejícího slunce. Opusťme svíčkovou, věpřo, zelo a knedlíky a zkusme ochutnat také trochu něco z tradiční kuchyně exotických zemí. Ano, řeč je o typickém jídle Japonců; sushi.

Japonsko je ostrovní stát, všude kolem samá voda, to znamená spoustu ryb a spoustu vodní vegetace. Tak proč to nespatlat dohromady a neudělat z toho místní delikatesu? I když pro nás Evropany to zní poněkud nevábně… ryba, a ještě k tomu syrová, schovaná v hrudce slepené rýže a obalená v plátku nějaké chaluhy… Ale jim to chutná a věřte nebo ne, některým z nás také.

Já jsem navštívila ještě s několika odvážlivci malou restauraci s ideálním systémem pro hodinová posezení. Nejprve jsem se obávali, že nenajdememe místo pro pět lidí, ale stačilo přisunout židli a poskládali jsme se až u zadního stolu. Bylo to velmi výhodné místo, poněvadž jsme seděli přímo u začátku oběžné dráhy veškerých talířků s pochutinami, což mělo za následek to, že hosté sedící o kus dál měli výběr už jen z toho, co jsme přefiltrovali. Ale nebojte, bylo toho dost, nenechali jsme je o hladu.

Po nějaké době zkoušení různých kombinací ´cosi v rýži´, smažených mozečků, studených mřížek (mimochdem stejných jako jsou v Mc´Donaldu) a krevetích stehýnek a jiného jsme dostali chuť i na něco, řekněme, normálního. No jo, to ale na takovém místě je docela troufalý požadavek.

Asi každou půlhodinu bylo do oběhu posíláno něco nového. Jakmile naše senzory zanamenaly mističky s ovocem, velmi rychle jsme je z oběhu stáhli (takže další strávníci mohli tak maximálně uzobnout pár zbývajících kousků). Ovoce bylo velmi dobré. A druhým oživením syrových či prostěmořských pokrmů byl… No, od začátku tam kolovala mistička s čímsi, co jsem přirovnávala k rosolu nebo nějaké podivné omáčce bělavé barvy. Po necelých dvou hodinách padl návrh, že by to mohl být puding (když jich totiž přijelo několik, což bylo podezřelé). Ano, byl to puding. A zmizel asi tak rychle jako ovoce.

Závěrem musím říci, že japonská kuchyně není špatná, ale asi v sobě žádnou krev dálného, dálného východu nemám. Jednou za čas mi to stačí. :)