V Americe přibyl další případ vykazující o lidské fantazii, zálibě v děsivých historkách a mystice a ustrašené naivitě nevzdělaných obyvatel. Když najdete něco, co neznáte, a zpravidla je to zvíře dost odpudivého vzezření, vymyslíte tomu divný název a hned je z toho strašák, co se po nocích toulá kolem baráků a vysává kozy a požírá krávy. Věřte nevěřte?

Novináři jsou nadšení, když se objeví nějaký zajímavý námět na fenomén, článek na titulku. To, že se však brzy zjistí, že je to nesmysl, už ale nikoho nezajímá, takže tato informace, na rozdíl od šokující prvotní zprávy, nikam neputuje. A tak v myslích lidí zůstává myšlenka, že by mohli také jednou narazit na bájné, neznámé zvíře. Takzvaná čupakabra zatím však vždcky byla jen nějaké prašivé zvíře. Naposledy to vypadá na nějakého ubohého mývala, který měl tu smůlu, že je prašivý, ošklivý a… chycený za živa.
Kdyby existovala legenda o zabijácké žábě na Nové Guinei nebo zákežném komárovi v Africe, nikoho by to moc nenadchlo. Nové druhy velkých zvířat se objevují velmi vzácně, ale když už nějaké vědci odhalí, je to skvělá novinka. Naposledy nejspíš loni v srpnu, kdy v Kolumbii našli novou medvídkovitou šelmu. Nicméně hmyz, pavouky a malá zvířátka, jako jsou právě žabky, objevují skoro každý týden, a to většinou v pralesích. Odhadované počty druhů dalece přesahují aktuální stavy. Ale koho by zajímal nový druh mouchy?
Správné mýtické zvíře dnešní doby je dostatečně velké, aby se dalo zahlédnout ve světlech auta při noční jízdě lesem, dostatečně rychlé, aby mohlo stále unikat lovcům, také dost krvelačné a dravé, aby páchalo dost škod a šel z něj strach, a v neposlední řadě škaredé… ošklivost zaujme mnohem více, neboť tak trochu představuje utrpení druhých. Lidem prostě chybí trocha té mystiky, kterou nám zatím nabízí jen nekonečná hloubka oceánů, ale i ta jistě brzy podlehne vědě a technice. Co pak? Už nám nezbyde nic jiného než hledat nové zrůdičky ve vesmíru.