Ano, už je to tady. Opět nám začala zima s tak železnou pravidelností a opět nám začíná období chřipek, angín, rýmiček (na ty se taky umírá!) a dalších zimních parazitů. Pamatuju si ještě na chřipkové prázdniny ve škole, kdy jsme z důvodu množství onemocnění a hrozby roznosu virů a bakterií dostali volno. Já byla vždy ta zdravá, takže jsem z toho měla jedině radost.

Ovšem časy se mění a léčebné procedury také. Lidi jsou sice stále nemocní, ale nucenost práce se nesnižuje. A letos se zřejmě zima rozhodla se pořádně vyřádit. Kruté ranní mrazíky propadlé pod 10 stupňů pod nulou trvají přesně takovou dobu, aby zastihly všechny, kdo jdou do práce nebo do školy. Během poledne, kdy se sedí u oběda anebo prostě sedí uvnitř, trochu poleví a sluníčko trochu zaboduje svými chabými paprsky. Ale jakmile se začne schylovat k době odchodu domů,  už zapadá a znovu se vrací kruťácký mráz. Lepší načasování nemá ani bombový atentátník.

Přesto stále patřím mezi zdravě žijící lidi a nemoc mě přepadne tak jednou za 5 let. Co čert (nebo spíš mu to pošeptal nějaký pan Murphy) nechtěl, před pár dny mě skolily teploty. Nejdřív to vypadalo jako náběh na angínu, ale ta si nikdy nedává tolik načas.  A jelikož bych měla zrovna jet na hory, byla jsem donucena jít k doktorovi.

U naší společnosti praktických lékařů je spousta mladých lidí, kteří evidentně zrovna vyšli školu. Na jednu stranu by tedy mohli vypadat nezkušeně, na stranu druhou se jen zřídka objeví stará otrávená ženská, které je nanejvýš zatěžko s vámi projít formulář úvodní prohlídky (jistě jste pochopili, že si to nevymýšlím).

Pan doktor, kterého jsem dnes navštívila, byl docela komický. Chvíli jsem seděla za stolem a čekala, až si něco dopíše do počítače. Nemohla jsem si nevšimnout, že píše ještě hroznějším způsobem než já. První, čím mě trochu vyděsil, bylo, že mi podal ruku a představil se. Během půl vteřiny jsem už vůbec nevěděla, jak se jmenuje (pokud jsem to jméno vůbec dokázala zachytit). Líbil se mi teploměr, který použil (možná jste to už také viděli – podivná věc, která se jen namíří na čelo jako pistole únosce na nevinnou oběť a ono to hned řekne, jakou máte teplotu).

Jakmile stanovil moji diagnózu, začal s tím, co bych si na to měla koupit (samozřejmě bez receptu, volně prodejné). Hned mi bylo jasné, že mi vecpe odporný JOX! A poté prý něco na imunitu. Takže nějakou echináceu, hlívu ústřičnou, vitamín cé, beta glukany, zinek atd. Myslím, že normální lidi by po odchodu moc nevěděli, co si teda vybrat. A to mám jít do železářství a říct ,,Prosím vás, potřebovala bych trochu zinku.” ? To je hezké, že ví přesně, co je na imunitu. To mi nemusel říkat nic, stejně se všechno konzultuje v lékárně. (Jo, mám nějaké podezřelé kapsle s hlívou ústřičnou a rakytníkovým olejem – a sakra, né, ten neříkal!! – a dokonce je tam i ten beta glukan!)