Na tento film z pod rukou Pixarovského studia jsem čekala už rok a stálo to za to. Viděla jsem ho v kině už dvakrát a vůbec toho nelituju. Když opomenu skvělou animaci (což je obor, ve kterém se nevyznám, takže to vlastně hodnotit nemůžu, ale jako obyčejný konzumní smrtelník říkám, že je to úžasné), to, na co jsem civěla celou dobu, byly ty dokonalé vlasy!!

Dobře, a teď trochu vážnosti. Příběh ze starého Skotska opředeného legendami opět navozuje problém dodržování tradic a vzpírání se mladistvých. Merida (ta s těmi skvělými vlasy) je dcerou krále Ferguse – bodrý otec plný humoru a neschopnosti brát věc vážně na rozdíl od – a matky Elinor – pravá královna, která dbá řádu a tradic v tom nejlepším světle. Podle tradic (pořád se to tu omýlá) se o její ruku utkají nejstarší synové dalších klanů, ale Merida má svoji ruku ráda a nikomu ji nehodlá dávat (a už vůbec ne těm nemehlům, které si ty klany přivezou). Svým dokonalým umem lučištnictví všechny děsně setře, ale tatínkům se to nelíbí, a tak se pustí do bitky. Mamince se to taky nelíbí, a tak se pustí do kázání.
Merida uteče do lesa na svém věrném oři, který s ní mrskne o zem. Najde starou čarodějnici (tuhle scénu si zvlášť nenechte ujít!) a nechá si od ní připravit kouzlo, které “změní její matku”. Jak každý tuší, nebude to tak lehké a ono kouzlo, teda spíš prokletí, rozpoutá boj o čas… a taky důvěru. Pokud máte zlobivé maminky, udělejte z ní na dva dny medvěda, a pak si můžete dělat co chcete.
Tak to by bylo. Pokud tomu nerozumíte, padejte se na to podívat, protože je škoda o to přijít!
Věnováno Steveu Jobsovi (ten film, ne tohle, ještě bych jeho památku urazila…).