Aminokyseliny k snídani

January 31st 2015

Není nad to hned po ránu usednout do pohodlných dřevěných (občas se rozpadajících či zalepených žvýkačkami) sedaček školních lavic a nechat se uspá- teda nabouzet libým monotónním hlasem pana docenta Folka (pokud se vám nebudou líbit následující texty, vězte, že docentů Folků mohou být desítky… nebo možná spíš jednotky, nicméně jestli je to někdo z vašich známých či oblíbených, určitě to není tentýž člověk, o kterém mluvím já). Poté, co jsme již zjistili, proč máme žrát cukr, i když se nám potom zkazí zoubky, proč musíme jíst i tučné hamburgery, jinak bychom se rozpadli, nám právě bude vneseno světlo do mnohabarevného (ve skutečnosti je to všechno absolutně bezbarevný, případně šedobílý blemc) světa bílkovin.
Jeden odstavec pro upřesnění: Aminokyseliny jsou zákadem proteinů, tedy bílkovin. Všichni víme, že musíme jít krávy, kuřata a králíky, a prasátka a pít mléko, abychom byli zdraví, protože jak nám říkají reklamy, a ty nikdy nelžou!!, bílkoviny potřebujeme, hlavně ty v Activii a Pribináčku.
Rolety se zatahují, oslňuje nás záře projektoru a zíráme na spoustu písmenek, čárek a podezřelých názvů podezřelých shluků těchto písmenek a čárek. Kdyby náhodou někdo šilhal naprosto nemístným způsobem, může si přesně ten samý obrázek prohlédnout na zdi vedle tabule projektoru, jen v mizerné kvalitě. Nutno podotknout, že tu věc, jež vypadá jako křičící husa (ale naštěstí to žádné zvuky nedělá), která prosvěcuje obrázky na zeď pod rouškou žluté žárovky, používá pouze pan Folk (nebo jsem alespoň ještě neviděla nikoho jiného, kdo by to kdy zapnul). Tento evidentně historický přístroj spíš překáží, než aby byl k užitku, především jeho dlouhá oranžová šňůra, kterou nějaký blbec, cituji: ,,…furt omotává tady.” (ano, jednou za čas se najde někdo, kdo tu překážející šňůru omotá tady kolem té věci, která tam přímo k tomu vlastně je).
V této ponuré, napjaté atmosféře, kdy na nás dýchá moudro novověku a provrtává nás ostříží pohled obrýleného pana docenta, si nikdo nedovolí ani špitnout… teda dovolí, ale musí být připraven pohotově zavrtět hlavou na dotaz: ,,Copak, kolegyně? Něco ke glutamátu?” Všichni dobře víme, že glutamát nikoho nezjímá a pár lidí ani nví, co to sakra je, ale svorně se tváříme, že jsme plni zájmu, jinak by se mohlo stát, že v nás bude zájem psychickým násilím vynucen. A když už vám to není jasné, prosím, nejdřív se podívejte, co je napsané tím obřím písmem před vámi, poté se rozmyslete, jestli to vážně chcete vědět, následně se ujistěte, že jste natolik morálně svéprávní, abyste se mohli ozývat, a až nakonec tedy vzneste dotaz, pokud už opravdu není jiné cesty.
Hodina biochemie je takový kulturně-poznávací zájezd do hlubin lidské mapy. V jednu chvíli se ocitáme v aktivním centru (což si ne všichni evidentně dokážou uvědomit), načež se elegantně přesuneme do mitochondrie. Z jedné strany na nás mává Krebsův cyklus, zpoza vlnící se membrány výhrůžně vykukuje pyruvátdehydrogenázový komplex a jeho pošahaní příbuzní (pokud máte problém některá slova přečíst, buďte uklidněni tím, že nejste jediní), jednosměrnou jízdenkou se dostaneme na cytosolový karneval a aby toho nebyl málo, exkurse je zakončena jízdou po tobogánu nesmyslných reakcí bůh ví kde.
Během těch mnoha nekonečných minut vás z hloubavého dumání nad pojmy “logika” a “krásný obrázek” vytrhnou slovní spojení jako “Oni na to dlabou.”, “šprtat se” nebo “korejská skupina v Louveru”, která byste rozhodně nečekali teď, tady a od tohoto člověka. Možná až na ty Korejce. Nicméně zjištění, že si i přednášející uvědomuje žalostný úpadek účasti na přednáškách, dává dojem soudružnosti a soucitu… žel, falešného.
Zbývá 10 minut do chleba. Jako obvykle je nutné pana docenta upozornit na skutečný čas poskytovaný na tento dlouhý monolog, protože kvůli absenci zvonění na vysokých školách má mnoho lidí sklony k protahování do nekonečna, respektive do přerušení dalším takovým nebo totálním rozchodem posluchačstva (ale to není nutným důvodem). Na závěr tedy v šumu skládajících sešitů a balení batohů se pozastavujeme filosofickým zamyšlením nad problémem uspokojení z výsledků bádání a jeho vesmírné bezhrannosti.