V lednu roku 1882 se v Londýně narodila jako dcera neznámého viktoriánského kritika, životopisce a vzdělance Leslieho Stephena a jeho ženy Julie, po které Virginie zřejmě zdědila i svoji krásu (což se jí moc nevyplatilo). Vyrůstala s několika svými vlastními i nevlastními (z matčina prvního manželství) sourozenci na adrese 22 Hyde Park Gate.
Na vnější pohled se mohl její život zdát příjemný – každý den se vzdělávala a učila se cenit psaný text a jako dítě každý rok na dva měsíce navštěvovala St. Ives v Cornwallu, kterýžto kraj si velmi zamilovala. Pravda však byla ukryta v jejím soukromém životě. Incestní obtěžovaní ze strany jejího bratra Geralda začalo neblaze působit na její psychiku, což ještě bylo podníceno faktem, že dobové konvence nedovolovaly o takovýchto věcech mluvit. Virginia tak musela se svým traumatem žít v tichosti pouze se svěřením svému deníku, který si vedla už od dětství. Sexuální témata byla dobovým tabu, a tak ve své osamělosti v trápení začala nenávidět svou fyzickou existenci a své tělo.
Ve třinácti letech přišla o matku, čímž se vtahy v rodině ještě více vypjaly. Další tyranie se na ní začal dopouštět i nevlastní bratr George a pak už nechybělo málo k tomu, aby se psychicky zhroutila. V roce 1906 zemřel bratr Toby, o dva roky dříve i její otec… poprvé se pokusila o sebevraždu, přestože s otcem nijak dobrý vztah neměla (po smrti matky se chopil hrubé vlády nad rodinou).
Situace se poněkud vylepšila, když se se sestrou přestěhovala do Bloomsbury. V úzkém okruhu se zde scházejí talentovaní umělci, kritici a spisovatelé, mezi něž patří i Lytton Strachey, Vita Sackville-Westová, Roger Fry, Clive Bell nebo John Maynard Keynes. Tato skupina (známá jako Bloomsbury Group) velmi ovlivnila dílo Virginie Woolfové. Názory a témata diskusí se týkaly politiky, filosofie, pacifismu, nebo i feminismu.
Díky svým nepříjemný zážitkům z dětství vůbec nevěřila mužům, naopak velmi spoléhala na důvěrné, až intimní přátelství se ženami. Navzdory těmto zábranám se v roce 1912 provdala za Leonarda Woolfa, jednoho z členů Bloomsbury Group. Zavděčil se jí svou podporou jejího spisovatelství a revolty vůči patriarchálnímu pojetí rodinných vztahů. Rok nato vydává svůj první román Plavba. O něco později společně zakládají nakladatelství Hogarth Press, jež vydává některá její vlastní díla, jako i například básně T.S.Eliota nebo kompletní překlad díla Sigmunda Freuda.
Její psychický stav je však stále nestabilní. Je několikrát hospitalizována v psychiatrické léčebně, ale stále více propadá depresím. Přes snahu lékařů i trpělivost manžela neunesla situaci okolo probíhající druhé světové války. S manželem, který byl židovského původu, se zúčastnila protifašistického odboje, ale zřejmě vidina špatné budoucnosti (ačkoliv bitva o Británii oficiálně skončila již v říjnu roku 1940) ji dovedla následujícího roku natolik k duševní krizi, že se 28. března utopila v řece Ouse blízko svého venkovského domu v Rodmellu.

Jak kape tuž, tak bijí Hodiny…