Národní divadlo vyrukovalo s další klasikou na svoji scénu. Ale jak je jeho zvykem, autoři si s tím trochu pohráli podle svého. Původně jsem čekala něco horšího… teda něco mnohem více moderního. Ale automobil na parketu při představení Romea a Julie zatím nic nepředčí.

Zkrocení zlé ženy je snad nejlepší Shakespearovou komedií. Alespoň spousta lidí si to myslí. A mají důvod. Sdružení feministek by to sice mohlo brát jako podněcování mužské tyranie, ale na druhou stranu představení ženy jako nevděčné, vzpurné, drzé potvory taky má v sobě nějakou tu stydlivou pravdu.

Dějem letem světem zkrátka: Baptista z Padovy by neměl problém provdat mladší dceru Bianku, zato o starší se nikdo nezajímá. Proto se rozhodl provdat Bianku až poté, co si někdo vezme Kateřinu. O tu má náhle zájem Petruchio, který svým mrštným jazykem a důvtipem dospěje k tomu, že Kateřina si jej brzy bere (ačkoliv o to nijak nestála). Na svém sídle pak v jakémsi šílenství činí její nápravu způsobem velmi dobře promyšleným. Jako by o ni měl nedozírnou péči, trýzní ji hladem pro špatné jídlo a bdělostí pro špatnou postel. Z Kateřiny se pak stává nejposlušnější žena ze všech.

Podle mého to je velmi pěkné představení, nezavání to přílišnou snahou udělat z toho moderní frašku, která poslední dobou klasiky, jako je třeba právě Shakespeare, spíše ponižuje.

Nebudu kritizovat nebo povznášet herecké výkony; z toho si udělejte obrázek sami (respektive se na to sami podívejte). Ale herci jako Igor Bareš nebo Jiří Štěpnička  jsou dostatečně známí nato, aby se dala očekávat jistá úroveň. A musím říct, že i když v inscenaci hraje Vojta Kotek, není to na škodu (jak si mnozí mylsleli)… já bych ho ani nepoznala.