Sice je to trochu smutné, že ve stejné chvíli se v kině objeví chameleon, který byl vytrhnut z poklidného života v terárku a papoušek, který se ocitne sám a zmatený ve světě, kde nemá ústní vodu a bidýlko. Ale… pohádky se neztratí. Malým dětem je to ukradené (mně taky :)).

Už od začátku je všem jasné, že ta pidlovoká ještěrka je šílená. A co hůř – má docela bujnou fantazii. Tu měl zřejmě i režisér Gore Verbinski, i když místy to možná trochu přehnal (no pardon, ale Duch pouště v podání osoby nápadně podobné Clintu Eastwoodovi v ponču, jak sbírá nějaký sajrajty na bohapusté poušti a jezdí bílým golfovým vozíkem plným zlatých Oscarových trofejí… tento jistě geniální akt nedošel ani mně, natož malým dětem, kterým to je – aspoň doufám – určené).

Nemám ráda plácaly, kteří si navymýšlí kdejaké nesmysly, aby ho všichni obdivovali, protože to vždycky končí stejně. Spousta trapné přetvářky, pak kruté odhalení, veliké zklamání a hrdinský návrat. No ale dejme tomu, že to na chameleona sedlo. Jen vždycky s hrůzou očekávám, co zase pokazí.

Vtipné to bylo, nepopírám. Taky se mi čím dál tím více líbí přirozenost animovaných postaviček. Člověk má pak dojem, že ta krysa, co běhá po zahradě, se taky dokáže tak smutně koukat a prosit o vodu. Ale úplně nejlepší byl had! To se nezapře. (Jestřába jsem čekala hezčího. Myslím, že červené oči byly už trochu moc.)

Když se na to podívám celkově, taková malá pohádka byla vlastně docela i poučná (i když pochybuji, že by to mohlo mít nějaký vliv na lidské svědomí). Problematika nedostatku a plýtvání vody nám možná trochu naznačuje, že lidstvo se jednou bude podobně prát s takovýmto osudem. Ne ropa, ne moc, ne peníze, bude to voda, pro kterou se lidi pozabíjej.