Koncem 18. století se Johann Wolfgang Goethe setkal ve Výmaru s jistou Charlottou Buffovou. Toto nešťastné milostné vzplanutí  zřejmě iniciovalo vznik románu, který ovlivnil tisíce lidí. Případ knihy Utrpení mladého Werthera je známý, i když v dnešní době někomu může připadat trochu přitažený za vlasy.

Pro neznalce krátce k ději: Mladý pan Werther se přestěhuje na venkov, kde se rozplývá přírodou, lidmi a prostě vším možným, což z něj na první dojem dělá tak trochu idealistického duševně labilního poetu. Důležité je setkání s dívkou jménem Charlotta, tedy říkal jí Lotta, do které se bláznivě zamiluje a nemůže ji pustit z hlavy. Po čase se znovu pokusí pracovat, ale bezvýsledně (schopnost vycházet s lidmi má asi jako odjištěný granát v úhledném balíčku). Po návratu je již Lotta vdaná a ačkoliv se navzájem přiznají k tajné lásce, odmítá manžela zradit. Werther svůj stav psychicky nezvládá, vyžádá si zbraně a den před Štědrým večerem se zastřelí.
Vše je psáno formou dopisů, především Werthera jistému Vilémovi. Doplněno dalšími informacemi.

Příběh o vraždě z nešťastné lásky vyvolal ve své době rozruch a po jeho vydání se objevilo mnoho sebevražd mladých lidí, kteří se zřejmě ztotožňovali s osudem Werthera (´wertherovská horečka´). Modrý frak, žlutá vesta a holínky se stali módou (přesně to nosil… příšerná kombinace). Knížka je jistě silně emotivní a může v někom vyvolat chvilkový záchvěv sentimentu a pocit, že láska je na světě tím nejdůležitějším.

Na jednu stranu byl Werther tragická postava, která by si zasloužila politování nad krutým osudem, na stranu druhou to byl sobec a zřejmě měl pocit, že on je nevinný (nebo se musí nějak ospravedlnit) a pouze jemu jsou kladeny překážky. Byl zahleděn do vlastních problémů, že si ani neuvědomil, co způsobí svou smrtí blízkým a přátelům. Tím se zbavil veškeré zodpovědnosti a přenechal strasti jiným, aniž by ho to vůbec napadlo.

Ve svém posledním dopise, který je výjimečně adresován Lottě, ji zcela bez slitování obviňuje z toho, že je příčinou jeho smrti. Lotta na prosbu svého manžela, který byl zrovna zaneprázdněn, podala Wertherovu sluhovi zbraně, o které mladý pán požádal. A Werther má to srdce tento fakt označit jako Lottino požehnání jeho sebevraždy. Vůbec mu ani na mysl nepřijde, jak se asi ta nebohá žena bude cítit, až si ten jeho dopis přečte a dozví se, že má na svědomí smrt člověka. Tím hází kruté odsouzení a vinu na ženu, kterou tolik miloval. Nevím, čeho tím chtěl dosáhnout, leda tak velmi nepříjemných výčitek svědomí (a to ne svých).

Dalším krokem po stupnici zoufalství tohoto činu je fakt, že si pro svůj čin (ať záměrný nebo v afektu) vybral zrovna dobu Vánoc. Lottini mladší sourozenci, kteří si Werthera zamilovali, budou mít zřejmě až do konce svého života tyto obvykle šťastné svátky spojeny se smrtí milovaného přítele.

Sebevražda byla pro Werthera tou nejjednodušší cestou, avšak nikdy není nejlepší ani jedinou. Tak maximálně tím člověk vyjádří své nezměrné zklamání světem kolem nás a zoufalství života jako takového. Během doby, kdy pracoval na velvyslanectví, byl sice otrávený z lidí kolem sebe, ale dokázal se alespoň trochu oprostit od svých citových problémů. I sama Lotta ho nabádala k tomu, aby si našel nějakou ženu, kterou bude moci svobodně milovat, že ona není na světě jediná. Během své práce sice pozná milou dívku, ale příliš se nesnaží o bližší vztah. Kdyby se nad tím mladík aspoň zamyslel a pokusil se skutečně něco dělat, třeba by takto skončit nemusel.

Láska, pro kterou by stálo za to zemřít, je dle mého názoru přeceňovaná a především v literatuře až příliš vyzdvihovaná. Je snad možné, aby tak silný cit mohl člověka ovládnout i ve skutečnosti natolik, aby opravdu nebylo jiné řešení? A není to jen plamen krmený lidským zaslepením a odvracením tváře skutečnosti, který by se, minimálně časem, dal uhasit? Tak to si ani nezaslouží odpověď.

A tohle byla oblíbená kniha Napoleona Bonaparte? No, kdo ví, co vyváděl na Svaté Heleně…