Mizení víry, a náboženství vůbec, zaznamenává snad každý. V  dobách ani ne tak dávných se okolo tohoto tématu točilo vše; politika, názory, každodenní život. Lidé se obraceli k bohu, když se objevily nemoci. Lidé se obraceli k bohu, když zavládla chudoba. Lidé se obraceli k bohu, když přišly chudé časy. … Dnes se v takových situacích obracejí na nemocniční personál, na sociální a finanční úřady, na soudy a jiné instituce. Hodnoty, o které člověk usiluje, jsou již zcela odlišné a očekává se něco víc, než příjemný posmrtný život očištěné duše. Už jenom proto, že zmíněná problematika, totiž ´Co bude po smrti?´, se střetává s vyspělou vědou, která se s těmito duchovními názory příliš neshoduje.

Jinak řečeno, v dnešním světě chce každý spokojený a zajištěný život. Aby ho měl podle svých představ, musí mít peníze. Aby měl peníze, musí buď hodně dřít a snažit se, nebo, a to se asi stává častěji, musí švindlovat. A aby mohl švindlovat, nemůže být správným příslušníkem nějaké náboženské skupiny, jelikož to je hřích a porušování kdejakých pravidel. Z toho plyne, že víra je spíše přežitkem a lidská společnost již nemá takovou potřebu ubírat se k něčemu, v co pouze věří. Lidé jsou materialisté.